4/198 JIŽNÍ KOREA // Systému i tělu navzdory

Vydala jsem se do Jižní Korey za poznáním toho, jaké je být vegetariánem ve společnosti, která si libuje v masovém ramenu. Místo toho jsem nahlédla na postavení ženy ve společnosti, kterou i přes technologický pokrok neopustily konzervativní tradice, a na nezkrotitelnou touhu se proměnou myšlení i vlastního těla vymanit z našeho ztuhlého světa.

Všechny stránky světa na chvíli utrpěly kvůli mé zaneprázdněnosti s francouzskou literaturou, o které zde doposud není zmínka, protože se nemůžu rozhodnout, kdo by zde měl Francii zastupovat. O reprezentantovi Jižní Koreje ovšem nebylo pochyb, protože jsem doposud neměla jinou šanci se s její literaturou blíže seznámit. Je to ovšem už nějaký týden, co jsem Vegetariánku, superstar tamní literatury (alespoň v zahraničním povědomí), přečetla – mé vzpomínky na tento literární zážitek budou tedy trochu zakalené. Nicméně si myslím, že je zajímavé prozkoumat, co v nás z knih zůstává i po delší době.

S Vegetariánkou jsem měla zpočátku stylové problémy. Pokud si dobře vzpomínám, první dvě části knihy nahlížíme z pohledu mužských postav. Už tam pro mě nastal kámen úrazu, protože jsem měla dojem, že se autorka drží na povrchu, aniž by pronikla do jejich nitra. Vše, co o sobě mužští vypravěči říkali, bylo to, co by kdokoliv odpozoroval z jejich chování, nikoliv to, co by byl člověk sám schopen říct o svých pocitech a náladách. Zdůvodňovala jsem si to tím, že se autorka do mužů nedokáže dostatečně vcítit a evokovat to, co by mohli zažívat.

Ovšem tohle stanovisko jsem nakonec přehodnotila. Ve výsledku je totiž Vegetariánka o Jonghje, ne o jejím manželovi nebo švagrovi, kteří příběh vypráví. Je o její noční můře, novém poznání, její vůli a cestě za proměnou, za vymaněním se ze světa, který za ni ovládá někdo jiný, a z vyprávění o vlastním životě, které nemůže sama určovat.

V první části je z příběhu Jonghje nejvíce patrná tématika uvěznění konzervativními muži a ideami v konzervativní společnosti. Nicméně již v druhé části se Vegetariánka posouvá do snovějších, spirituálnějších poloh, které ve mně konečně vzbudily pocit, že jsem se setkala s jiným typem literatury. Bavila mě autorčina představivost a postupné gradování děje bez zápletky i bez vyvrcholení, jakkoliv to může znít paradoxně.

Nicméně ani tak jsem Vegetariánce zcela nepropadla z hlediska autorčina stylu. Kvitovala jsem její obrazotvornost, ale zdálo se mi, že by mohla být vyjádřena mnohem zajímavěji, což by její fantazii o to více podtrhlo. Od typu situací, které ze svého vyprávění vyvolávala v našich myslích, bych očekávala mnohem poetičtější, zvukomalebnější styl, možná na způsob Sary Baume jako v Jasno lepo podstín zhyna. Han Kang ovšem píše mnohem strozeji, věcněji a chladněji. Poutavost jejího psaní tak nevytváří styl samotný, ale významy slov, které skládá za sebe.

Vegetariánka se na našem i světovém knižním trhu stala senzací a nejvíce v tom cítím hlad po cizokrajné literatuře, jiných prostředích, stylech a představách. A i ve mně se jí tento hlad i přes veškeré výtky podařilo vyvolat a ráda do Koreje zavítám ještě několikrát za dalšími knihami samotné autorky i jejích kolegyň a kolegů.